Bohuzel jak uz to tak byva, tak kazda dovolena ma svuj posledni den, tudiz rano v 6am zazvonil budik a "hura" vstavacka, no - vsichni jsme z toho byli odvazani, to je jasny :c)
Jen co jsme se zkulturnili, tak jsme se s partickou - Ajou, Lukym a Tomem rozloucili, coz bylo zejmena pro me docela narocne, protoze uz pri zacvaknuti hlavnich dveri mi zacali chybet, ale co se dalo delat... Odlet meli naplanovany v 10am a v Praze pristali ve 3pm.

Kdybych mela ze sveho pohledu zhodnotit dovolenou - Dubaj, tak:

• tyden je tak akorat, ale mozna kdybychom meli 10 dni, tak by to bylo idealni, protoze bychom tak nespechali, poznali bychom vice mist a travili vice casu na plazi, ale i tak jsme stacili navstivit: 

1. krasne piscite plaze s pruzracnym pekne vyhratym morem
2. ochutnali jsme arabskou - libanonskou & vubec fusion kuchyni
3. videli jsme nejdrazsi auta a motorky sveta
4. doprali si adrenalin v aquaparku Wild Wadi 
5. zazili jsme kulturni vlozku v podobe Safari Desert
6. vyzkouseli jsme si mistni metro
7. prosmejdili nejvetsi obchodaky - Mall of the Emirates & Dubai Mall
8. navstivili starou cast Dubaje - Deiru vcetne mistnich trhu 
9. nechali se vyvezt na nejvetsi budovu sveta Burj Khalifa
10. relaxovali u fontan

• asi jsem nikdy nevidela v realu tolik luxusu, prepychu, okazalosti, tolik narodnosti (cca 100), zkratka zeme neuveritelnych moznosti, i presto ze je "umele" vybudovana, tak klobouk dolu vzhledem k tomu, ze Dubaj je pomerne mlada zem s nastartovanou ekonomikou a to ne kvuli rope, jak se stale spousta lidi mylne domniva - te je tu skutecne pomalu (cca zanedbatelnych 6 %)
• vedela jsem, ze tato zem je muslimska a velmi me potesilo, jak je tolerantni, pokud se clovek nauci respektovat a "hrat" dle pravidel (i kdyz mam pocit, ze kazdy cestovatel, ktery navstivi jinou krajinu - predevsim tu mimo EU, tak si nejdrive o ni neco nastuduje a je samozrejmosti, ze bude respektovat mistni tradice, zvyky, pravidla a bude se chovat jako host a ne jako ten "turista", ktery si zaplati pobyt a bude si myslet, ze si muze vse dovolit, myslim, ze uz mam neco nacestovane a mohu z vlastnich zkusenosti potvrdit, ze jedine kdyz ma clovek dostatek pokory, tak ma vetsi sanci proniknout do mistnich kultur a tim si rozsirit sve obzory)
• zeny tu nejsou vubec utiskovane, ba naopak maji hromadu vyhod oproti muzum (vlastni vagon v metru, vlastni taxi na/z letiste, sve navstevni hodiny ruznych mist - aquapark, piti zdarma na ucet podniku, salony apod.)
• vsude cisto, vonavo a zadni bezdomovci
• temer nulova kriminalita - bezpecno

Jaky budget nam na tyden postacil/osoba?

My jsme se nakonec domu s partickou nevraceli, zustali jsme v Dubaji dalsi temer 2 mesice, coz byla jakasi zkouska ve smyslu, zda-li bychom zde chteli zit. A preci jen neodstehujeme se z CR, aniz bychom nevedeli do ceho pujdeme - co nas tu ceka a nemine :c) Mozna by bylo fajn asi zminit, ze shoda nahod tomu chtela, ze jsme si naplanovali dovolenou v Dubaji a zaroven toto byla jedna z destinaci, ktera byla drahemu panu mangelovi (manzel) nabidnuta jako relokace v ramci jejich americke spolecnosti :c)

Ted s odstupem casu musim priznat, ze ty dva mesice byly hezke, ale zaroven i smutne, protoze jsme tu nikoho neznali, bydleli jsme v hotelu v apartmanu v Dubai Internet City - Gloria hotel a vicemene vetsinu casu jsem byla sama - daleko od domova, internet totalne na hovno (takze skypovani s rodinou neprichazelo v uvahu, ale diky bohu aspon za FB = facebook :c), bez holoty, pratel a kamaradu, neznalosti jazyka atd., takze toto obdobi bylo pro me docela narocne a o to tezsi bylo rozhodnuti, jestli tu chci par let zit. Byly chvile, kdy jsem se chtela ze dne na den vratit domu - vratit se do svych starych kolejich, ale! Mozna bylo na case se take trochu vzbourit stereotypu, chytit prilezitost za pacesy a posunout se dale - nabrat vice zkusenosti, znalosti, zazitku, poznat jinou kulturu a mentalitu lidi, predevsim kdyz nas neovlivnoval dulezity faktor jako jsou deti.

Zpocatku jsem mela pocit, jakoby se tu zastavil cas a dny v kalendari vubec neutikaly, pak najednou se vse otocilo a cas zacal nehorazne bezet... Pobyt se nam zacal kratit a s nim i 100% rozhodnuti - odstehovat se nebo zustat v CR? Zjistila jsem, ze jsem si nakonec natolik zvykla, ze se mi vlastne domu vubec nechtelo (pominu rodinu, pratele, kamarady a samozrejme holotu - po tomto se mi styskalo nejvice, ale jinak skutecne po nicem, coz bylo pro me zasadni a volba byla tim padem velmi jasna :c)

Po nasem priletu zpet do CR to byla pekna facka, protoze pocasi bylo naprosto hnusne - seda obloha, zima a lide se tvarili skutecne na zabiti, smrad, bordel na ulicich, nasrani bezdaci, kteri nevysomrovali ani korunu ani cigarety atd., od vsech techto veci si clovek skutecne velmi rychle odvyknul, a pak se bohuzel nestacil divit. V podstate v listopadu lonskeho roku zacalo asi moje nejhorsi obdobi v zivote, protoze jsme se pripravovali na relokaci - neskutecne stresu, hadek, nervu, rekonstrukce jednoho z nasich bytu a nasledny prodej, prodej noveho auta a jinych veci, pronajem druheho bytu, autonehoda, moje super zdravotni problemy, dve operace psa, miliarda papiru k vyrizeni - jak na ceske tak dubajske strane, mangelovy zahranicni sluzebky, baleni veci, uklid, louceni a zaverecna PA PARTY, ktera byla sice povedena a velmi jsem si vazila vsech nasich pratel, kteri si udelali tenkrat cas, ale popravde ja si ji moc neuzila, protoze i kdyz jsem se dobre bavila, tak mi v hlave stale naskakovaly veci, ktere se maji jeste vyridit, jestli jsme na neco nezapomneli atd... Na toto obdobi hodne nerada vzpominam, ale diky bohu moje mysl - podvedomi funguje tak, ze dokazu ve velmi kratke dobe spoustu spatnych veci "zahrabat" hodne hluboko :c))))

Kdyz se trochu posunu v case, tak jsme od brezna prestehovani, i kdyz zacatky byly tez velmi tvrde (zdravotni problemy, sehnat bydleni, zaridit urady...), ale nakonec se zadarilo a mame krasny velky apartman s vlastnim bazenem a fitkem, lokalita The Greens, coz uz podle nazvu znaci jednu z nejzelenejsich casti Dubaje, kompletne veci z CR mame jiz u sebe (krasnych 600 kg, dokonce se nic nerozbilo), holota se aklimatizovala - je zdrava a stastna, mame tu i pratele, takze by se dalo rict, ze vse je na dobre ceste..., i kdyz na druhou stranu sluzby jsou tu silene, clovek musi byt hodne trpelivy a musi si zvyknout, ze se z neho nikdo neposere. Je pro to krasne slovo INSHALLAH, nebo-li God willing => da-li Buh, ja jsem si to tedy osobne prelozila spis "az se mi bude chtit, tak se neco stane" :c) Myslim, ze urady ani zminovat nebudu, e-shopy taktez - nejsem sice kdovi jaky IT prebornik, ale mam pocit, ze muj blog vypada obcas lepe nez prezentovane "profi web stranky" - to jen tak pro predstavu :c) Zkratka nikdo tu nikam nespecha, vse ma svuj cas a nikdo se nestresuje - obcas mam pocit, ze cas tu vubec nic pro nikoho neznamena...

Nidmene od kvetna jsem residentem UAE a od cervence mam jiz mistni ID.
Z toho tedy i vyplyva, ze nasledujici clanky uz budou psane z pohledu residenta, jak ten zivot v orientu vnimam, jak se nam tu dari, co se nam tu libi a naopak, jake mame plany a jaka mista jsme navstivili :c) Je dost mozne, ze az se vycerpam tematem Dubaj, tak zacnu psat o jinych zemich, kulturach, jidle, lidech, ktere jsem mela sanci poznat nebo jeste poznam, protoze preci jen Arabsky poloostrov ma blize k vysnenym destinacim, co se tyka financi a predevsim delky letu :c)))) Uvidime, co nam osud pripravi a jak se rika:
"QUE SERA, SERA", tot me heslo na zaver...