Vzhledem k tomu, ze predesly den jsme se opravdu ale opravdu dosti prezrali - rekla bych i na par dni dopredu, tak dnesni den jsme si chteli uzit trochu aktivneji, tedy lepe receno, aby se akce stridaly se zevlingem, aneb 6. den dovolene je tady :c)

Navic je treba priznat, ze snidani jsme meli opravdu skromnou, protoze jsme se rozhodli uz nenakupovat jidlo do zasoby, kdyz nasledujici den odletame smer domovina (dobre, tedy jen nekteri :c) Takze co nam jeste zbylo v lednici, skocilo v miskach k obedu :c) Toto jsme si pochopitelne vzaly na starosti opet zas a znovu my zeny :c), ostatne taky kdo jiny, stacilo jak se panove predvedli se svym krevetovym "smradozazrakem" :c)


Jak jsem uz v podstate naznacila v uvodu, tak dnesek se odehraval predevsim na plazi, kterou jsme meli z baraku 10 minut sviznejsi chuzi - Jumeirah beach blizko JBR (Jumeirah beach residence), vstupne se neplati, je to tam prijemne, i kdyz pomerne dost lidi, ale tim nenam na mysli preplnene proflaknute plaze v Chorvatsku, Egypte nebo Thajsku (ale nic proti temto zemim, jde pouze o priklad), more krasne vyhrate a vymetenou oblohu nemusim asi ani zminovat - zkratka v Dubaji je to pocasi skoro na jistotu, stale krasne a pisecne boure nejsou zde uplne tragicke v porovnani s ostatnimi, napriklad Saudskou Arabii... Je fakt, ze ne kazdy dokaze byt cely den nehnute na plazi, i kdyz - predposledni den byly honky s opalenim, coz da rozum, protoze prijet domu z dovolene neopaleny je pomalu trestne :c) - nikdo pomalu neuveri, ze jste se tyden neukryvali na chalupe u rodicu :c), nekdo byl hodiny v mori a jiny pro zmenu jen tupe hledel nebo fotil, kazdy jsme si ty spolecne chvile uzivali po svem. Podstatny byl RELAX! 

Ale aby ten den byl taky trochu "vyzivny", tak odpoledne nas cekal vylet do pouste Desert Safari (cena cca 1. 000 Kc/osoba), na ktery fakt asi nezapomenu, myslim tedy, ze nejen ja :c) K baraku pro nas prijelo velmi pekne terenni auto Toyota 4x4 (ano, jsem zenska, takze snad nikdo neceka detailni technicky popis :c) s docela pohlednym chlapcem. Bylo mi tedy jen trochu divne, ze interier je cely vypolstrovany a pro jistotu zabaleny do igelitu (pripadalo mi to jako ve filmech - nejaky blazinec s tim, ze v povinne vybave chybela sveraci kazajka :c) Sice me to prekvapilo, ale myslenku jsem dale neanalyzovala, protoze zrovna probihal zasedaci poradek a bylo zapotrebi mu venovat pozornot - podruhe uz se nenecham napalit jako tenkrat s celodennim vyletem do Dubai Mall... Jake to bylo ale prekvapeni, ze jsme s Ajou skoncily az na poslednich dvou sedackach, ze? Hlavne ze panove meli dostatek pohodli :c) Na protesty nebyl cas, takze jsme se s tim smirily, i kdyz je snad kazdemu jasne, co znamena sedet uplne vzadu. Vzdyt uz kdyz jsme jezdivali na skolni vylety starou karosou, tak jen odolni-vyvoleni mohli sedet na vyvysenych sedadlech, protoze to tam vzdy hazelo a zaludek byl doslova na vode. Nutno vsak podotknout, ze uz od detskych let trpim jakousi nevolnosti, takze v aute mi je temer vzdy spatne (pokud nesedim tedy na "sedadle smrti", tj. vedle ridice), takze Kinedryl byl vzdy muj dobry kamarad a pokud jsem snad nekdy zapomnela, tak me okoli/spolucestujici byli krute ztrestani. Je jasne, ze jsem mela smrt v ocich pri predstave, kde prave sedim a kam se prave chystam. Jenze se znam a nic nenechavam nahode, protoze "kdo je pripraveny, neni prekvapeny", tudiz jsem se pripoutala a s klidnym svedomim vytahla svuj "blici pytlik", kdyby snad nahodou byla prilezitost a ze me jich cekalo docela hodne :c)

Do pouste jsme jeli asi hodku, po ceste jsme se stavovali v nejakem zapadlem kramku, kde meli ruzne "cetky", nebo-li lakadla pro turisty. Ja tedy po osahani par materialu, kde se mi doslova zjezily chlupy, jsem od nakupu satku opustila, ani vyrezavani velbloudi me neoslovili, tak jako dalsi a dalsi a dalsi cetky - rekneme, ze jsem pro ne nenasla ve sve hlave uplatneni :c) Po zrekognoskovani terenu jsem usoudila, ze vlastne ani na curandu nepotrebuju a vydrzim do mista urceni s tim, ze se budu modlit, aby tam nebyla pouze vyhrabana dira v zemi a hotovo, snad tam bude i pripadne nejaka plenta, za kterou se schovam a kdyz ne, tak to preci nepustim do kalhot, damicka za kazdych okolnosti :c)

Predpokladam, ze uvedeny obchudek byl i zaroven jakymsi odpocivadlem pred tim pravym adrenalinem v pousti. Byla zde spousta aut s turisty, ridici odpousteli vzduch z pneumatik, ze jsem snad ani neverila, ze s autem muzeme nekam dojet. Me pozorovaci schopnosti vyhodnotily, ze vekovy prumer turistu je okolo 40 - 50 let. Mam pocit, ze jsme byli siroko daleko jediny s vekovym prumerem kolem 30ti a podle toho ta jizda taky vypadala, ach my klikari :c) Jak jsme se dostali do pouste, tak nam mlady horkokrevny jinoch chtel patrne ukazat zac je toho loket. To, ze vsichni jeli jednou vyjezdenou trasou nebylo jiste tak zazivne tak jako kdyz ten nas si jel zkratka dle sveho vlastniho uvazeni, tj. nedrzel se kolony a jel si dle sve trasy. Dobracisko jedno. Asi tolik adrenalinu jsem si uzila naposledy na horske draze v Prateru ve Vidni. Pominu to, ze jsem krecovite svirala svuj blici pytlik v ruce, mela jsem obouchanou hlavu o strop a vykricene hlasivky, ale ten uhel pohledu na duny me vazne dostal. Mela jsem pocit, ze je po mne, ze se musime prevratit a ze se urcite netrefim do sveho pripraveneho pytliku. To bude trapas, pomyslela jsem si. Boze, do ceho jsem se nechala zase uvrtata - mam to zapotrebi? Jako s Ajou jsme rvaly jak silenci - i kdyz rvaly, spis jsme se hystericky smaly, coz nas capek pochopil uplne jinak, takze pritvrdil a jel na plne pecky, co to slo - tim nemam na mysli rychlost. Svuj zaludek nekomentuju, myslim, ze muj mozek byl v totalni panice a nemel cas ani vysilat signal memu zaludku, ze se neco poradne deje, takze zvraceni se nakonec nekonalo. Znacne se mi ulevilo, kdyz jsme zastavili a dali si lehkou pauzicku na sandboarding (podobne jako snowboarding, jen misto snehu je pisek), byla to sranda a velmi prijemne rozptyleni. Nastesti cesta do vytouzeneho cile uz nebyla tak adrenalinova, takze se mi to zacalo vlastne i libit, mam-li byti uprimna. Nas cil byl nadosah - oaza, kde byl pro turisty pripraveny program. A i my jsme se nechali zatahnout do deje.

Tedy nejdrive vyprazdnit sklady - zachody mely opravdu perfektni, to bych necekala, zadna dira v zemi, ale klasicke ciste zachodky s evropskym splachovanim. V centru tabora byly natazene koberce a pripravene ministolky pro obcerstveni, kde byly jiz pripravene cedulky se jmeny. Nez byla vecere, tak jsme navstivili nekolik stanu - my s Ajou jsme si nechaly namalovat ruce hennou, pak jsme se premistily ke klukum do stanu, kde meli pripravenou shishu, vlastne jich tam bylo mraky, jen si vybrat lahodny tabak a pripravena byla v cuku letu. Samozrejme kdyz byl stan plny turistu, tak to by nebylo, aby nebylo jednoho dobraka, ktery tam prisvistel s nejakou dalsi atrakci a to jest - mrknout na sokola, ti odvaznejsi za nejaky ten poplatecek si mohli od pana zapujcit navlek a sokola mit na ruce. No jiste, ja chytlavy turista, jsem si to nenechala ujit, ostatne kolikrat budu mit na ruce sokola, ze - takze rozhodnuti "jdu do toho" bylo na miste. Zvlastni pocit, ptak jerebak byl skutecne velkych rozmeru a vzdy mam pocit, ze si musim kazdeho zijiciho tvora pohladit, tak z tohoto jsem mela vazne respekt. Krome toho kdyz na me dvakrat mrknul, tak se mi srolovaly chodidla. Nakonec ja a Tom jsme ve stanu setrvali dele a hulili a hulili a hulili (mozna je dobre podotknout, ze takoveto pokoureni znamena asi inhalaci 200 cigaret na jeden zatah, jenze komu by to prislo, kdyz je tabak pekne pres "vodnici" chlazeny :c), zbytek nasi party se odvalil do stanu, kde byli jen postare, presne delane pro takovy ten domaci zevling (rikali jsme mu chillout, protoze k tomu hrali i tak podobne naladenou hudbu, jen s arabskym podtextem).

Postupne se vsak zacalo stmivat, takze to byl cas se postavit do fronty a pockat si na jidlo, ktere nebylo spatne - od vseho neco, studena kuchyne (salaty, arabsky chleb...), ovoce, tepla kuchyne (kure, ryby, ryze, brambory apod.), a pak hura ke stolu a zacal pravy turisticky program v podobe vystoupeni tanecnice a tanecnika (takova kulturni vlozka). Tanecnice byla velmi pohledna a nejeden pan mel usta dokoran (sliny vsak netekly), tanecnik a jeho tradicni tance a vystup me trochu rozsekal, tancoval paradne, az se mi z neho motala hlava, ale kdyz rozsvitil svuj tanecni oblek, tak jsem padla naznak - tolik svetel pripominajici pravou venkovskou dyzinu nebo vietnamskou trznici, uff - efekt wow, ale v mych ocich to kazilo celkovy dojem. Me vsak fascinovala atmosfera, ani jsem si tak nevnimala co se deje na jevisti, ktere tedy bylo uprostred a kolem neho rozmistene stoly s turisty, jako vsude duny, mesic a uvedomeni si, kde se prave nachazim - uprostred pouste v oaze, neuveritelne. Po skonceni programu zcela logicky nasledoval transport domu. Ale jeste predtim jsme se stihli oblect do mistniho obleceni - pani do dlouhych bilych kosil (disdasa) s pokryvkou hlavy (gutra) a zeny do dlouheho cerneho plaste (abaya) a pres hlavu pak cerny satek (hidzab). Trochu me mrzelo, ze jsem se nedostala k velblodum, na kterych se dalo jezdit, ale snad nekdy priste. 

Cesta domu byla naprosto v pohode a dokonce jsem i na par minut zachrapla, jak jsem byla z celeho dne prijemne unavena. Myslim, ze na nejake rally fakt nebyl cas vzhledem k casu. Navic jsme byli vsichni po jidle, takze pokud by bylo nejake skotaceni na pisku, tak by nejspis hrozilo, ze by auto nekdo pekne pokrtil, byla tma a zapadnout by bylo opravdu jednoduche. Domu jsme dorazili po desate hodine vecerni, takze docela unaveni jsme sli z poslednich sil uklizet a balit si veci. Mam pocit, ze moralka byla takova, ze nikomu se nechtelo loucit se zdejsim prostredim, ale vsichni vedeli, ze jednou ten konec dovolene prijit musi, takze jsme se aspon uchylili k vodce a "jegrovi", kecali a kecali a kecali. Po pulnoci jsme se odebrali spat, protoze se vstavalo skutecne brzy...