Nebe, peklo, raj, peklo... :c)
Ano ano, presne jak pisu v nadpise, tohle vsechno se dalo skutecne zvladnout za jeden den (na ocistec nebyl fakt cas, z toho duvodu rovnou vynechavam :c) Kazdopadne 5. den dovolene zacal.
Vzhledem k tomu, ze nase dovolena se pomalu a jiste kratila, tak jsme se domluvili, ze trochu zvolnime tempo a nebudeme jak utopenci na uteku... Preci jen tyden neni zas tak dlouha doba, i kdyz tyden - prilet byl pozde v noci a odlet brzy rano, takze realne 6 dni na to, aby clovek stihnul vse do detailu poznat, probadat apod. neni prilis, jiste mi da za pravdu spousta cestovatelu :c)
Jedno se vsak Dubaji neda vytknout, prijedete v jakemkoli rocnim obdobi a stale je krasne - slunce sviti, vitr od more prijemne profukuje a teploty jsou snesitelne (dobre, clovek s tlakem 300sta z mista asi nepojede do 40 - 50 stupnu ve stinu, pokud ano, tak si nejspis koleduje o nejakou infarktovou prihodu). Naprosto bozi pocit se rano probudit, kouknout na oblohu - vsude vymeteno a jasno, obcas by clovek az neveril jaky vliv to ma na psychiku (a ja si vzdy rikala, ze lide v tropickych zemi jsou stale vysmati, i kdyz maji naprosto hole prdele :c).
Tentokrat jsme si trochu prispali a snidani zamerne vynechali - juchuchu, s Ajou jsme mely tedy trochu odfrk, protoze jsme se chystali vyrazit do Yacht clubu Dubai Marina na zdejsi brunch (snidano-obed). Dle predeslych zkusenosti jsme si zavolali taxi a hura na poradnou zranici. To jsme vsak my naivkove netusili, ze to mame asi 5 minut od baraku, byvali bychom se jisto jiste radi prosli na cerstvem horkem vzduchu :c) Prisli jsme do luxusnich prostor, kde byla spousta lidi a taky velka cedule se vstupnym, zase pozitivni bylo, ze to bylo udelane formou "all you can eat", takze po nasem - sezer, co muses, esus nech doma a do kapes nic nervi :c) Zakladni verze + nealko piti v cene stalo tusim 1. 500 Kc/osobu, rozsirena verze obsahovala navic alkohol (vino, pivo) a TOP verze pokryla neomezeny alkohol, cena tusim 2. 500 Kc/osoba. Takze co jsem si tak asi mohla vybrat, ze? :c) Ja, pan mangel a Tom jsme jeli na plny pecky.
Pripadala jsem si chvili jako turista z vychodu, ktery navstivi zapad a nestaci se divit, hubu jsem mela tentokrat zavrenou a sliny jsem udrzela :c) Jidla bylo skutecne dostatek a skvely vyber - pres klasickou arabskou kuchyni (humus, tabulah, chleb, syry), pres japonskou kuchyni (sushi), cinskou kuchyni (nudle na sto zpusobu), italskou kuchyni (testoviny, pizza), reckou kuchyni (salaty) atd. atd. Strucne a jasne, bylo z ceho vybirat - obri lobstery, jine morske zrudnosti, ryby, maso - dokonce i veprove koleno nasladko, ovoce, zelenina, dezerty, cokoladova fontana, to je pouze namatkou... Pekny bar, kde michali drinky, takze co vic si prat = jak v NEBI :c) Prirovnala bych to ke stejnemu zazitku jako na houbach - nasla jsem flek, kde jich rostla hromada a nevedela jsem, pro kterou driv se ohnout... Tak nejak to bylo s mym prvnim plnym talirem. Lide okolo jedli pomerne sporadane, bavili se a jedli stridme, avsak my? Mam pocit, ze na nas budou dlouho vzpominat, protoze takovi "zradelni exoti" se jen tak nevidi a dokonce se na nas chodili koukat, ze neni mozne, co toho sezereme (nemuzu ani s klidnym svedomim rict "jime", protoze takove obzerstvi by se melo bez vyhrady trestat :c) Kdyz jsme kazdy sporadal tri opravdu velke plne talire, tak jsme si dali pauzicku (standardni hlasky - jsme si to zaplatili, tak se taky poradne najime/napijeme). Jenze mezi pauzickou probehlo nekolik sklenicek vina, sampanskeho a ja se svym jahodovym mojitem celkem bodovala, nasledne bojovala.
Nevim, jestli si mysleli, ze me tak rychle odrovnaji (krute narazali), ale nez jsem stacila dopit, uz jsem mela na stole dalsi, kluci za barem se vsak vypracovali a nosili mi drinky na stul rovnou double. Dokud jsem byla v klimosce a nezvedla prilepenou zadnici od stolu smer terasa a povinne cigo na slehnuti, tak to celkem slo. Ale po vstupu na terasu jsem dostala takovyho facana, ze mi byla i vlastni kuze mala :c) Pochopila jsem, ze budu muset zvolnit, abych byla po zbytek dne schopna vubec jeste fungovat a vydat ze sebe kloudnou vetu a nesmala se furt jak stara krava... Kdo me zna, tak vi, ze nic z toho jsem nedodrzela. Jsem na dovolene ne, ziju ted, co bude potom me nezajima. Mozna byvalo melo :c) Ale uprimne si myslim, ze nakoupeno jsme meli vsichni. Kdyz nas v nejlepsim utnuli se slovy "budeme zavirat", tak jsem si to spis prelozila "uz jste tu sezrali snad vsechno, kuchar chce mit taky klid, vypili jste bar, takze koukejte mazat o dum dal", tot muj strucny preklad soude dle pohledu ostatniho personalu :c) Co se tedy dalo delat, zvedli jsme kotvy, dosli si na povinnou curandu a rovnou jsme se prevlekli do plaveckeho uboru... Avsak ten pohled - ten pohled do zrcadla byl opravdu PEKLO, jeste ze jsem mela asi trojku v zile a prisla jsem si vtipna, jinak bych se musela zakonite nekde schovat a jit na plaz kanalem. Hadam, ze tak roztazeny zaludek ma snad jen krava a to bricho jen tehotne damy, ja v tu chvili spadala do obou dvou skupin. Nehoraznost! Hruba nekazen! Hanba ti Kamilo!
Jeste ze taxikem je to vsude kousek, protoze jit snad do metra nebo pesky, tak me to zabije a na plaz dojdu s uvarenou hlavou - jj, alkohol ve vedru fakt dobre maka, o tom zadna. Nidmene Jumeirah beach je skutecne pekna s prijemnym vyhledem na Burj Al Arab (plachetnice), beztak jsem na ni videla asi 2krat. Na plazi jsem sedet nemohla - pripadala jsem si jak vyvrzeny vorvan, takze nezbylo nic jineho, nez si zablbnout v mori (jeste ze nadnasi) a tajne jsem doufala, ze mi trochu slehne, zadny zazrak to tedy nebyl ani po tech dvou hodinach radeni... Co mi vsak v tom mem stavu dokazalo jeste zvednout adrenalin byl telefonat od mangelovych kolegu ze zdejsiho officu, ktere nenapadlo nic jineho, nez pojdme spolecne dneska vecer na veceri - jasne, neni problem dostat do sebe jeste dalsi dve kila jidla, mam preci rezervy. Ufff, co vsak pro me bylo jeste horsi, jak se jako domluvim? Vsichni umi skvele anglicky a ja takovy "negramot". Lehce jsem znervoznela a v hlave mi naskakovaly stare zname anglicke fraze. Rekla bych, ze uvod jsem si pripravila - takze jsem to povazovala za vyrizene, ale to by me mozkove bunky nesmely prichazet k sobe a nezacaly analyzovat, co kdyz se budu muset bavit trochu dele - vydat ze sebe nejake souveti, no nic - jsem v prdeli tak jako tak a za tri hodky se anglicky proste nenaucim. Tecka puntik. Hotovo. Nemelo smysl si tim lamat hlavu :c)
Vecere se nakonec domluvila v obchodaku MoE (Mall of the Emirates - zde je sjezdovka) na 8mou hodinu vecerni, takze jsme meli co delat, abychom se pozvolna vypravili domu a trochu se pripravili. V ramci sportovnich aktivit jsme to dali pesky. My zeny potrebujeme zkratka vic casu, takze jsme pripravy zahajily o neco drive nez chlapi - ti jsou zpravidla pripraveni za cca 5 minut, jaky pak co pak, ze :c) Kdezto my chceme byt krasne, upravane, vyvonene - zkratka za damicky. A tak se i stalo...
Kdyz jsme se sesli konecne v libanonske "halal" (dobre) restauraci Karam Beirut, pominu to trapne predstavovani, kdy jsem ve vterine zapomnela vsechna jmena, jsem zaujala strategickou pozici u okna s vyhledem na sjezdovku, po mem boku byl drahy pan mangel a naproti mne Aja, takze CAJK - nic mi nehrozilo a uz vubec ne konverzace v anglictine, na to jsem sedela opravdu prilis daleko. Jako libanonska kuchyne me totalne odrovnala - takove mnamky, luxus jidlo - jako v RAJI. S laskou vzpominam na tatarak s matou. Ovsem netusila jsem, ze po chvili na sebe vztahnu pozornost, pote co jsem si dala dve deci cerveneho silneho vina (patrne nejaky dozvuk jeste z obeda - poobedi ci co), dostala jsem takovy sileny zachvat smichu, ze to nemelo mezi, skoro to vypadalo, ze jsem zhulena, protoze jsem se smala opravdu vsemu az mi tekly slzy po tvari... Kdyz se me zeptate cemu jsem se smala, tak nevim - mozna jen tak, od radosti - jakesi euforie, ale nedalo se to zadrzet. Kdyz si na to vzpomenu, tak se uprimne musim znovu smat :c) Kazdopadne celkem poklidna restaurace se diky mne stala docela hlucnou, zkratka neumim se smat potichu :c) Po ctvrt hodce jsem byla rada, ze jsem se nejak vzpamatovala a stabilizovala, protoze tohle bylo moc (nutno podotknout, ze tam sedel i mangeluv - manzel aktualni boss, se kterym mam vice vtipnych historek, ale to az pozdeji :c) PEKLO!
Pro dnesek toho obzerstvi bylo vskutku dost, takze bylo na case jet domu... Po nasem prijezdu domu jsem si nedala ani povestneho panaka na zakonceni dne, protoze jsem sotva funela, kdo by taky nefunel s 5 kg navic, ze? :c) A co si budeme povidat - spanek jsem videla jako jiste vychodisko, ze mi do rana musi rozhodne slehnout... Jak se skvele usina s nacpanym pupikem, jeden by neveril :c) Mam ale takove tuseni, ze jsme na tom byli vsichni stejne, protoze DOBROU NOC bylo ve velmi sviznem tempu...
Vzhledem k tomu, ze nase dovolena se pomalu a jiste kratila, tak jsme se domluvili, ze trochu zvolnime tempo a nebudeme jak utopenci na uteku... Preci jen tyden neni zas tak dlouha doba, i kdyz tyden - prilet byl pozde v noci a odlet brzy rano, takze realne 6 dni na to, aby clovek stihnul vse do detailu poznat, probadat apod. neni prilis, jiste mi da za pravdu spousta cestovatelu :c)
Jedno se vsak Dubaji neda vytknout, prijedete v jakemkoli rocnim obdobi a stale je krasne - slunce sviti, vitr od more prijemne profukuje a teploty jsou snesitelne (dobre, clovek s tlakem 300sta z mista asi nepojede do 40 - 50 stupnu ve stinu, pokud ano, tak si nejspis koleduje o nejakou infarktovou prihodu). Naprosto bozi pocit se rano probudit, kouknout na oblohu - vsude vymeteno a jasno, obcas by clovek az neveril jaky vliv to ma na psychiku (a ja si vzdy rikala, ze lide v tropickych zemi jsou stale vysmati, i kdyz maji naprosto hole prdele :c).
Tentokrat jsme si trochu prispali a snidani zamerne vynechali - juchuchu, s Ajou jsme mely tedy trochu odfrk, protoze jsme se chystali vyrazit do Yacht clubu Dubai Marina na zdejsi brunch (snidano-obed). Dle predeslych zkusenosti jsme si zavolali taxi a hura na poradnou zranici. To jsme vsak my naivkove netusili, ze to mame asi 5 minut od baraku, byvali bychom se jisto jiste radi prosli na cerstvem horkem vzduchu :c) Prisli jsme do luxusnich prostor, kde byla spousta lidi a taky velka cedule se vstupnym, zase pozitivni bylo, ze to bylo udelane formou "all you can eat", takze po nasem - sezer, co muses, esus nech doma a do kapes nic nervi :c) Zakladni verze + nealko piti v cene stalo tusim 1. 500 Kc/osobu, rozsirena verze obsahovala navic alkohol (vino, pivo) a TOP verze pokryla neomezeny alkohol, cena tusim 2. 500 Kc/osoba. Takze co jsem si tak asi mohla vybrat, ze? :c) Ja, pan mangel a Tom jsme jeli na plny pecky.
Pripadala jsem si chvili jako turista z vychodu, ktery navstivi zapad a nestaci se divit, hubu jsem mela tentokrat zavrenou a sliny jsem udrzela :c) Jidla bylo skutecne dostatek a skvely vyber - pres klasickou arabskou kuchyni (humus, tabulah, chleb, syry), pres japonskou kuchyni (sushi), cinskou kuchyni (nudle na sto zpusobu), italskou kuchyni (testoviny, pizza), reckou kuchyni (salaty) atd. atd. Strucne a jasne, bylo z ceho vybirat - obri lobstery, jine morske zrudnosti, ryby, maso - dokonce i veprove koleno nasladko, ovoce, zelenina, dezerty, cokoladova fontana, to je pouze namatkou... Pekny bar, kde michali drinky, takze co vic si prat = jak v NEBI :c) Prirovnala bych to ke stejnemu zazitku jako na houbach - nasla jsem flek, kde jich rostla hromada a nevedela jsem, pro kterou driv se ohnout... Tak nejak to bylo s mym prvnim plnym talirem. Lide okolo jedli pomerne sporadane, bavili se a jedli stridme, avsak my? Mam pocit, ze na nas budou dlouho vzpominat, protoze takovi "zradelni exoti" se jen tak nevidi a dokonce se na nas chodili koukat, ze neni mozne, co toho sezereme (nemuzu ani s klidnym svedomim rict "jime", protoze takove obzerstvi by se melo bez vyhrady trestat :c) Kdyz jsme kazdy sporadal tri opravdu velke plne talire, tak jsme si dali pauzicku (standardni hlasky - jsme si to zaplatili, tak se taky poradne najime/napijeme). Jenze mezi pauzickou probehlo nekolik sklenicek vina, sampanskeho a ja se svym jahodovym mojitem celkem bodovala, nasledne bojovala.
Nevim, jestli si mysleli, ze me tak rychle odrovnaji (krute narazali), ale nez jsem stacila dopit, uz jsem mela na stole dalsi, kluci za barem se vsak vypracovali a nosili mi drinky na stul rovnou double. Dokud jsem byla v klimosce a nezvedla prilepenou zadnici od stolu smer terasa a povinne cigo na slehnuti, tak to celkem slo. Ale po vstupu na terasu jsem dostala takovyho facana, ze mi byla i vlastni kuze mala :c) Pochopila jsem, ze budu muset zvolnit, abych byla po zbytek dne schopna vubec jeste fungovat a vydat ze sebe kloudnou vetu a nesmala se furt jak stara krava... Kdo me zna, tak vi, ze nic z toho jsem nedodrzela. Jsem na dovolene ne, ziju ted, co bude potom me nezajima. Mozna byvalo melo :c) Ale uprimne si myslim, ze nakoupeno jsme meli vsichni. Kdyz nas v nejlepsim utnuli se slovy "budeme zavirat", tak jsem si to spis prelozila "uz jste tu sezrali snad vsechno, kuchar chce mit taky klid, vypili jste bar, takze koukejte mazat o dum dal", tot muj strucny preklad soude dle pohledu ostatniho personalu :c) Co se tedy dalo delat, zvedli jsme kotvy, dosli si na povinnou curandu a rovnou jsme se prevlekli do plaveckeho uboru... Avsak ten pohled - ten pohled do zrcadla byl opravdu PEKLO, jeste ze jsem mela asi trojku v zile a prisla jsem si vtipna, jinak bych se musela zakonite nekde schovat a jit na plaz kanalem. Hadam, ze tak roztazeny zaludek ma snad jen krava a to bricho jen tehotne damy, ja v tu chvili spadala do obou dvou skupin. Nehoraznost! Hruba nekazen! Hanba ti Kamilo!
Jeste ze taxikem je to vsude kousek, protoze jit snad do metra nebo pesky, tak me to zabije a na plaz dojdu s uvarenou hlavou - jj, alkohol ve vedru fakt dobre maka, o tom zadna. Nidmene Jumeirah beach je skutecne pekna s prijemnym vyhledem na Burj Al Arab (plachetnice), beztak jsem na ni videla asi 2krat. Na plazi jsem sedet nemohla - pripadala jsem si jak vyvrzeny vorvan, takze nezbylo nic jineho, nez si zablbnout v mori (jeste ze nadnasi) a tajne jsem doufala, ze mi trochu slehne, zadny zazrak to tedy nebyl ani po tech dvou hodinach radeni... Co mi vsak v tom mem stavu dokazalo jeste zvednout adrenalin byl telefonat od mangelovych kolegu ze zdejsiho officu, ktere nenapadlo nic jineho, nez pojdme spolecne dneska vecer na veceri - jasne, neni problem dostat do sebe jeste dalsi dve kila jidla, mam preci rezervy. Ufff, co vsak pro me bylo jeste horsi, jak se jako domluvim? Vsichni umi skvele anglicky a ja takovy "negramot". Lehce jsem znervoznela a v hlave mi naskakovaly stare zname anglicke fraze. Rekla bych, ze uvod jsem si pripravila - takze jsem to povazovala za vyrizene, ale to by me mozkove bunky nesmely prichazet k sobe a nezacaly analyzovat, co kdyz se budu muset bavit trochu dele - vydat ze sebe nejake souveti, no nic - jsem v prdeli tak jako tak a za tri hodky se anglicky proste nenaucim. Tecka puntik. Hotovo. Nemelo smysl si tim lamat hlavu :c)Vecere se nakonec domluvila v obchodaku MoE (Mall of the Emirates - zde je sjezdovka) na 8mou hodinu vecerni, takze jsme meli co delat, abychom se pozvolna vypravili domu a trochu se pripravili. V ramci sportovnich aktivit jsme to dali pesky. My zeny potrebujeme zkratka vic casu, takze jsme pripravy zahajily o neco drive nez chlapi - ti jsou zpravidla pripraveni za cca 5 minut, jaky pak co pak, ze :c) Kdezto my chceme byt krasne, upravane, vyvonene - zkratka za damicky. A tak se i stalo...
Kdyz jsme se sesli konecne v libanonske "halal" (dobre) restauraci Karam Beirut, pominu to trapne predstavovani, kdy jsem ve vterine zapomnela vsechna jmena, jsem zaujala strategickou pozici u okna s vyhledem na sjezdovku, po mem boku byl drahy pan mangel a naproti mne Aja, takze CAJK - nic mi nehrozilo a uz vubec ne konverzace v anglictine, na to jsem sedela opravdu prilis daleko. Jako libanonska kuchyne me totalne odrovnala - takove mnamky, luxus jidlo - jako v RAJI. S laskou vzpominam na tatarak s matou. Ovsem netusila jsem, ze po chvili na sebe vztahnu pozornost, pote co jsem si dala dve deci cerveneho silneho vina (patrne nejaky dozvuk jeste z obeda - poobedi ci co), dostala jsem takovy sileny zachvat smichu, ze to nemelo mezi, skoro to vypadalo, ze jsem zhulena, protoze jsem se smala opravdu vsemu az mi tekly slzy po tvari... Kdyz se me zeptate cemu jsem se smala, tak nevim - mozna jen tak, od radosti - jakesi euforie, ale nedalo se to zadrzet. Kdyz si na to vzpomenu, tak se uprimne musim znovu smat :c) Kazdopadne celkem poklidna restaurace se diky mne stala docela hlucnou, zkratka neumim se smat potichu :c) Po ctvrt hodce jsem byla rada, ze jsem se nejak vzpamatovala a stabilizovala, protoze tohle bylo moc (nutno podotknout, ze tam sedel i mangeluv - manzel aktualni boss, se kterym mam vice vtipnych historek, ale to az pozdeji :c) PEKLO!Pro dnesek toho obzerstvi bylo vskutku dost, takze bylo na case jet domu... Po nasem prijezdu domu jsem si nedala ani povestneho panaka na zakonceni dne, protoze jsem sotva funela, kdo by taky nefunel s 5 kg navic, ze? :c) A co si budeme povidat - spanek jsem videla jako jiste vychodisko, ze mi do rana musi rozhodne slehnout... Jak se skvele usina s nacpanym pupikem, jeden by neveril :c) Mam ale takove tuseni, ze jsme na tom byli vsichni stejne, protoze DOBROU NOC bylo ve velmi sviznem tempu...
