Tak jako kazdy rok jsme se s par prateli sesli v hospode a zacali jsme resit dovolenou pro jistotu s dostatecnym predstihem, nybrz heslo “kdo je pripraveny, neni prekvapeny” se jiz nekolikrat osvedcilo :c) Jak byvalo nasim zvykem tak dovolenou jsme si predstavovali minimalne na 3 tydny a preferovana lokalita mela byt preci exoticka, to da rozum, kdyz clovek jak blbec cely rok dre, tak si chce na tech par dni uzit “raj na zemi”. Jen je asi treba podotknout, ze dovolenou rozdeluju na turistickou (valecku u more) nebo cestovatelskou (s batohem na zadech a proklate orosenym celem).

Rozhodovali jsme se mezi ruznymi krajinami – samozrejme kazdy si preferoval tu svoji navrhovanou, nekdo chtel zazit relax a klid, nekdo dobrodruzo a nekdo idealne kombinaci, az do uzsiho vyberu postoupila Kostarika, Kolumbie, Venezuela, Maroko, Sri-Lanka, Nikaragua. Takze… zacal standardni kolotoc – zjistovani vstupnich informaci (ockovani, detailni info o zemi, na co si dat pozor atd.), idealni termin pro nas trip + nastaveni si budgetu. Jako nejvetsi problem se nakonec ukazal termin a vubec se spolecne shodnout na zemi, kterou navstivime. Proste klasika: Kostarika - moc proflaknuta, Kolumbie – kdo si necha dobrovolne ustrelit kvetak, az slapne na nejake to policko, ze?, Venezuela – tam je spina, Maroko – to bychom mohli zvazit, Sri-Lanka – tsss, vloni jsme byli v Indonesii, tak preci se nevydame stejnym smerem, Nikaragua – tam bude nebezpecno, jako kdyby to snad v Kolumbii smrdelo bezpecim :c))) Zkratka a dobre kazda zeme mela negativni privlastek. Jedine na cem jsme se shodli, ze si kazdy uzije prodlouzene leto po svem…


Nejak jsem se s touto myslenkou nemohla ztotoznit, protoze jsem preci zvykla, ze cestujeme v parte (ne ze bych snad nezvladla cestovat pouze s panem mangelem :c), takze jsem sama zacala vymyslet a spradat plany… (pandor - zacali, aby me nahodou pan mangel nepodeziral ze lzi :c), ty jsme prednesli ostatnim (puvodni sestava se trochu obmenila :c) a bylo rozhodnuto – pojedeme na Blizky vychod, konkretne do Dubaje. Jak se zacal pomalu blizit termin naseho odletu, sesli jsme se a udelali jsme si radnou party – preci jsme si museli pripit na “TU” dovolenou (ostatne duvod se vzdy najde :c) Pocasi se zhorsovalo, coz v kazdem z nas umocnovalo touhu a nedockavost dovolene – hura, jeste tyden :c) Ha, co se vsak nestalo, zmena planu 3 dny pred odletem…, kdy mi pan mangel oznamil, ze v UAE (SAE) muzeme zustat 2,5 mesice, tzn. Dubaj + Abu Dhabi. Pred ocima se mi trochu zatmelo pri predstave, co vsechno musim stihnout – same podstatne veci jako uklidit byt, vyzehlit, pane boze – kdo se postara o kytky (o muj plevel na terase, o me redkvicky, na ktere se tak tesim – resp. naivne doufam, ze v zari dozraji, no uprimne zemedelcem bych byt asi nemohla :c) atd. Ze sve vnitrni paniky jsem se pomerne rychle probudila a zacala jsem resit podstatnejsi veci, napriklad kdo se bude starat o nasi holotu – jeste ze tuto dulezitou funkci zastali moji drazi rodice :c)

Po 3 dennim maratonu, kdy jsem malem vyplivla vlastni dusi, jsem si konecne mohla v klidu zabalit (puvodne jsem to chtela nechat na den odletu, jsem si preci verila, ale muj 6. smysl mi naseptaval “neblbni, bude pruser, znas se”). Naprosto jednoduchy ukol, jenze tak trochu vyzvou v tom smyslu, co budu ten temer ctvrt rok potrebovat. Nooo, moje heslo – byt pripravena i na smrt a do futralu jedine ve slusnych hadrech znamenalo, ze jsem prohrabala kompletne satnu (nasla jsem i takove kousky, o kterych jsem ani nevedela :c) a naplnila tak 3 kufry (jiz ted vim, ze jsem to skutecne prepiskla – jako proc jsem si brala cca 5 svetru? fakt nevim – asi jsem mela v tu chvili nejakou slabost pro teplejsi obleceni a byla jsem presvedcena, ze vecer bude preci zima :c)

Jak to tak byva – vse je jinak, ale to je uz jina kapitola… Zbyvalo jedine – dostat se na letiste, odbavit tu zatez a pri trose stesti neplatit za nadvahu, posilnit se u “meka” a supky hupky do letadla smer ORIENT :c)